Nejzákladnějšími vulvovaginálními infekcemi jsou

• bakteriální vaginóza
• vulvovaginální kandidóza
• aerobní vaginitis
• laktobacilóza
• herpes genitalis
• atrofická vaginitis
• trichomoniáza
• diferenciální diagnostiku mezi těmito onemocněními někdy nezvládnou ani sami lékaři, natož pak klientky – „erudovaně poučené tunami nadbytečných a neutříděných informací z internetu"
• řekne-li se poševní výtok, neznamená to, že musí být klientka ihned přeléčena
• léčí se pouze při klinických obtížích, nikoliv při pozitivní poševní kultivaci
• samoléčba léky volně prodejnými z lékárny je jen okamžitým řešením, nepomůže-li první lék, nedívám se na internet, neposlouchám rady nejlepších kamarádek, a jdu na gyndu
• při častém , chybném a opakovaném samoléčení narůstá počet alergických reakcí na „zaručené preparáty" a dochází k devastaci přirozeného poševního prostředí jednotlivých žen
• preparáty s acidofilními laktobacily jsou principiálně špatným řešením , neboť tento lactobacilus není dominantním lactobacilem ženské pochvy, tím jsou Latobacillus crispatus, iners, jensenii a gasseri

PRINCIPEM RYCHLÉ ÚLEVY A EFEKTIVNÍ LÉČBY je

• rozpoznání příčiny zánětu erudicí a empirií lékaře a rychlá a cílená léčba zánětu
• dodržování režimových opatření intimní hygieny
• omezení nadměrné intimní hygieny všemi možnými „zaručenými preparáty" – co pomůže jednou, nemusí pomoci příště
• obnovení přirozeného poševního prostředí – viz. základy intimní hygieny
• dodržování přiměřené pohlavní a cudné zdrženlivosti, omezení rizikového sexuálního chování
• vyloučení dráždivých a alergizujících látek a prostředků intimní hygieny
• vyloučení potravinových alergií